Rozvíjaj sa a pracuj sa sebe

Odoberaj najnovšie informácie a nenechaj si ujsť žiaden zaujímavý článok

Proč jsou životní a kariérní plány neužitečné

Proč jsou životní a kariérní plány neužitečné

Když si vzpomeneme na to, co jsme si před deseti lety představovali, že budeme letos dělat, asi se pousmějeme.

Člověk míní, pánbůh mění, říkávaly naše babičky.

Já bych řekl: Člověk mění, pánbůh mění, dohromady velká změna.

 

Nebýt náhody…

Před deseti lety jsme si možná představovali úplně jiné aktivity, úplně jiná povolání, než děláme dnes.

Když si uvědomíme, jakým řetězcem náhod vedla jedna situace k druhé a jak se postupně stávaly významnými, uvědomíme si nepředvídatelnost života ještě více: Možná vás v dětství kamarád pozval na burzu brouků, tam jste potkali pana Mráze, který vám vyprávěl o povolání letce, díky němu jste dostali kontakt na Jardu Potůčka, který vás pozval do leteckého kroužku….a dneska jste pilotem, ženatým za vnučku pana Mráze.

Taková nepředvídatelnost je za většinou našich důležitých rozhodnutí, identit a šancí. Náhodou jsme objevili inzerát. Náhodou nás oslovila kolegyně. Náhodou jsme viděli pořad v televizi…

Jistě, ani taková náhoda není úplně náhodná. Musí nás oslovit, abychom kolem ní neprošli s nezájmem. Semínko musí dopadnout na připravenou půdu.

 

První dovolená v Jugoslávii..

Avšak mnoho článků a koučů nás přesvědčuje, že na život platí úplně jiný, technický přístup. Představují nám snadno pochopitelný koncept života podle technického plánu, tak dobře zkarikovaného ve filmových Básnících – první dovolená v Jugoslávii, první dítě, tady povyšuji a stávám se referentem…

Stanovit si plán, termín, definovat silné stránky, rozpracovat důležité úkoly v každé fázi, prioritizovat si je a pustit se do práce….to vše samozřejmě jen do chvíle, než se náš plán zhroutí při prvním kontaktu s realitou.

Technické přístupy se snaží přistupovat k plánování života (kariéry, vztahů, seberozvoje) po vzoru technického projektového managementu.

Stanovit si plán, termín, definovat silné stránky, rozpracovat důležité úkoly v každé fázi, prioritizovat si je a pustit se do práce….to vše samozřejmě jen do chvíle, než se náš plán zhroutí při prvním kontaktu s realitou.

Tento neúspěch nám však zastánci technického přístupu vysvětlí jako naši chybu, neboť jsme provedli nedostatečnou analýzu nebo si nedali přiměřený, ale příliš brzký termín.

 

Kam patří projektový management a plánování?

Projektový management má své místo…ano, v řízení technických projektů, nikoli však v oblasti, kdy tisíce nepředvídatelných faktorů mají vliv, který nedokážeme dopředu odhadnout.

Kdy nemůžeme počítat s tím, jak se změní prostředí, jak se změní druzí okolo nás, jak se změníme my sami.

 

 

Bylo by to stejně pošetilé, jako chtít po lékaři, kterému přivezou pacienta z autohavárie, ať si nejprve přesně stanoví plán jeho léčby po dnech.

Je jasné, že lékař bude ve svých rozhodnutích postupovat přesně podle stavu zraněného, nikoli na základě toho, že si před deseti dny naplánoval, že dnes mu píchne injekci.

Ale stejnou soustavu dopředu nepoznatelných faktorů představuje jakákoli jiná oblast našeho praktického života, včetně kariéry.

Proto považuji rady typu „definujte si přesně, co od života chcete“ za poněkud plytké. Podobně jako rady „definujte si, co očekáváte od svého budoucího partnera“. Vždycky se mi chce odpovědět: to bude asi taky dost záležet na partnerovi, ne?

Abych nebyl nesprávně chápán:

Samozřejmě, že zamyslet se nad tím, kam můj život směřuje, zda věnuji všem důležitým oblastem dostatečný prostor a zda něco nezanedbávám, je mimořádně důležité. Problém začíná, pokud začneme přehnaně plánovat a analyzovat.

Pokud si definujete pět oblastí, které jsou pro vás důležité, a v každé si poznamenáte několik nápadů, kam se dále ubírat, je vše v pořádku.

Pokud začnete plánovat každou aktivitu, každý projekt, črtat grafy, zaznamenávat pro a proti, stanovovat desítky umělých termínů…pak jste si jen našli zajímavou a uspokojující náhražkovou aktivitu, která elegantně vyplní vaši pozornost, abyste nemuseli myslet na to, že neděláte to, co je skutečně důležité, ovšem také mnohem těžší – hledat, zkoušet, dělat, opravdu jít dále.

Co by asi obsahovaly detailní kariérní plány mladých lidí před 30 lety?

  • Chtěli být dnes, v roce 2013, vedoucími oddělení děrovacích štítků?
  • Nebo chtěli být vysoce postavenými svazáky?
  • Chtěli udělat kariéru jako televizní hlasatel?

Nejen povolání a režimy se mění. I my se měníme. Chceme každý rok něco trochu jiného. A tak vyhazujeme své plány a kreslíme další.

 

Netvrdím, že není důležité mít v životě směr

Tvrdím, že nám v něm nepomůžou detailní techniky plánování, rozebírání, analyzování. Směr se neurčuje tak, že si ráno u kafe povím: „tak toto bude můj směr“.

Směr je jen částečně pochopitelnou (částečně prožívanou, a částečně pouze němě a fascinovaně sledovanou) výslednicí naší minulosti, našich tendencí, našeho uvědomění, náhody, našich současných vztahů.

Je to něco, co možná spíše „chápeme“ až poté, co se stane – až o pět minut později.

Je to něco, co zpětně popisujeme, v čem se tak tak orientujeme, za čím běžíme, abychom naskočili jako do rozjíždějícího vlaku.

Rozhodně to však není něco, co bychom soustružili a konstruovali po součástkách, co bychom vymeditovali z křesla, pro co bychom se rozhodli na příjemném odpoledním výletu.

 

Kdo z vás má věštecké schopnosti?

 

 

Kolik lidí žije ve spokojených vztazích? A kolik si před tím, než našlo svého partnera, definovalo deset bodů přesné představy, jaký má partner být?

Kolik si takto úspěšně definovalo letošní rok? Že novoroční předsevzetí nefungují, není chyba slabé vůle. Je to chyba novoročních předsevzetí.

Kolik lidí si precizně dopředu definovalo své budoucí povolání? Dnešní den? Střední věk? Kolika se tento precizní plán vyplnil? Pro kolik z nich byl užitečný?

Plánovací přístupy k životu předstírají, že vládneme jakousi neomezenou kontrolou a předvídáním budoucnosti.

Ale hledání svého povolání není technický projekt, jako je výroba lavice.

Chci-li vyrobit lavici, pak jistě nejprve promyslím, kolik materiálu budu potřebovat, možná načrtnu plánek, koupím hřebíky a prkna, seženu hoblík, a teprve pak se dám do práce.

Ale žití i toho nejúspěšnějšího a nejnaplněnějšího života probíhá tak, že se nejprve dám do práce, teprve pak zjistím, že mi chybí hoblík, teprve poté, co jej obstarám, zjistím, že nemám hřebíky, a teprve poté mě napadne, že vyrobit stůl je pro mě mnohem důležitější, tak hřebíky z prken vytáhnu a řežu znova.

Možná to zní chaoticky a nebezpečně. Ale tak se život žije.

Před nejistotou a změnami života neutečeme tím, že budeme pečlivě plánovat a utíkat do svých fantazií, aniž bychom si všimli, že než přijdeme s detailním plánem, ostatní již mají lavici vyrobenou a těší se na složitější kusy nábytku.

Možná budeme nejslabší v plánování života. Ale nemám pocit, že by jakákoli psychologická studie odhalila, že spokojenost starých lidí s jejich plně prožitým životem by jakkoli souvisela s tím, jak dobře a detailně jej uměli plánovat, jaké krásné Ganttovy diagramy uměli vykreslit pro nadcházející rok…

To by pak nejúspěšnějšími a nejspokojenějšími lidmi v životě byli plánovači, logistici, projektanti a účetní. Cena v každém sportu se však uděluje za první místo, ne za ideální plán, jak se na první místo dostat.

 

Nenechte se nachytat koučovacím byznysem

Až budete stavět fabriku, trvejte určitě na přípravě promyšleného, detailního a realistického plánu.

Ale pokud se chcete zabývat seberealizací, hledáním vlastního místa v životě, hledáním vlastního povolání či kariérní změnou, nedávejte plánům větší místo, než jim patří.

Ano, dobře se o nich píše a jsou snadno pochopitelné. Ale právě proto se o nich tolik píše. Výroky jako „vaše cíle musí být SMART“, „váš plán musí mít deadline“ jsou pro oblast lidského života prostě nefunkční.

Nestavíte továrnu.

Tato virtuální realita se dobře prodává, pořádají se na ní kurzy, je skvělým byznysem. Má však jeden poměrně důležitý atribut – je virtuální, neexistující, umělá.

Ještě nikdy jsem nepotkal někoho, kdo by tato moudra příliš jednoduchá na to, aby fungovala, dlouhodobě používal jako zásadní metody svého úspěchu.

Tyto větičky slouží ke konstrukci falešné virtuální reality, pomocí které můžeme vysvětlit, že se nám nedaří (protože nejsme takoví, jako tato virtuální realita požaduje). Tato virtuální realita se dobře prodává, pořádají se na ní kurzy, je skvělým byznysem.

Má však jeden poměrně důležitý atribut – je virtuální, neexistující, umělá. Radím, nevěnujte jí příliš pozornost. Vezměte raději pilku, prkno a hoblík a dejte se do práce.

Je to těžší, ale vyplatí se to.

Originál článku na: www.etlabora.cz

Ohodnoťte tento článok:
1

Podobné články

 

Komentáre

Pridať môj názor
Ste registrovaný Prihláste sa tu
Hosť
streda, 21. február 2018

obrázok Captcha

INŠPIRUJ SA

Odoberaj najnovšie informácie a články z týchto kategórií:

osobný rozvoj

Vyrobené © 2014 Cestarozvoja.sk

Mapa stránky

info@cestarozvoja.sk